Zhodnocení právě skočené sezóny z pohledu trenéra dorostu Martina Zítka

Po loňském skvělém tažení Krajskou soutěží, které skončilo naším vítězstvím celé soutěže, nás letos čekal poněkud vyšší level a to Krajský přebor staršího dorostu. Paradoxem je, že starší dorostence v našem týmu bychom napočítali na prstech jedné ruky lesního dělníka, který 30 let pracoval s pilami všeho druhu. Většina týmu se skládala z mladších dorostenců, kteří ještě rok předtím hráli městský přebor, a někdy i starších žáků. Na podzim to podle toho vypadalo, pro kluky bylo těžké se na lepší soutěž adaptovat, rychlost, důraz i kvalita soupeřů byla mnohdy nad jejich síly. Přesto jsme v některých zápasech dokázali být důstojným soupeřem a nějaké body postupně naskakovaly. Pěkné bylo například domácí vítězství se silnou Košutkou.

Jarní část pak už hodnotím veskrze pozitivně. Kluci udělali oproti podzimu obrovský posun vpřed, obouchali se, vyspěli a s většinou soupěřů sehráli více než důstojný part. Naší velkou zbraní se na jaře staly standartní situace, zejména pak rohové kopy, ze kterých jsme daly spoustu hezkých gólů. Trochu paradox, když jsme měli výškově jedno z nejmenších mužstev.  A co je nejdůležitějsí za jarní část a vůbec za celou sezonu, kluci fungovali jako TÝM, táhli na hřišti za jeden provaz a to je pro mě to nejcennější. Doufám, že kluci tuhle partu udrží i do další sezony, kde budou těžit jednak z této týmovosti a i ze zkušeností, které tuto sezonu nasbírali.

Za mojí osobu se mi celá sezóna hodnotí hodně těžce. Kvůli nedostatku trenérů jsem byl tuto sezonu na kluky sám a to se bohužel negativně projevilo na několika věcech. Tréninky často nebyly dostatečně pestré, při zápasech jsem pak fungoval jako lajnový rozhodčí a nemohl jsem tak být na lavičce, kde bych klukům mohl být nejvíce nápomocen. Stejně tak předzápasové rozcvičky pak byly zcela v režii starších kluků v našem týmu. Únava se pak stupňovala a konec sezony už jsem jel jen ze setrvačnosti. Doufám, že se mi přes léto podaří nabrat nové síly a najít chuť do další „práce“ a hlavně doufám, že se podaří sehnat další trenéry, aby kluci mohli nadále kvalitně fotbalově růst. Závěrem se sluší i touto cestou poděkovat Aleši Sedláčkovi a Janu Kovářovi, trenérům starších žáků, kteří ochotně vypomohli s tréninky a zápasy, když jim to čas dovolil.

A my děkujeme Martinovi za jeho čas a obětavost a za vše, co pro kluky a pro klub dělal a dělá a doufáme, že se mu, jak sám říká, podaří nabrat novou sílu a chuť pokračovat a dovede kluky k dalším úspěchům.